Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Litotomická poloha je poloha pacienta či pacientky, která se často používá při porodu a při operacích v oblasti hráze či malé pánve. Pacient(ka) při ní leží na zádech s nohama ohnutýma v kyčlích (v úhlu 90°) i v kolenou (v úhlu 70–90°). Nohy jsou přitom podepřeny polstrovanými opěrkami, které jsou připevněné k operačnímu stolu. Název polohy je odvozen od litotomie – chirurgického zákroku, jehož cílem je odstranění kaménků z močového měchýře. Ačkoli litotomická poloha se stále používá při litotomických zákrocích, od té doby našla mnoho dalších využití.

Zotavovací poloha (dříve stabilizovaná poloha) se používá při poskytování první pomoci. Zotavovací polohou se rozumí některá z variant uložení člověka v bezvědomí do takové polohy na boku, aby nebylo snadné překulit se na záda. Účelem zotavovací polohy je zabránit zapadnutí jazyka a vdechnutí případných zvratků. Poznámka: Od dříve používaného pojmu „stabilizovaná poloha“ se již upouští, neboť postižený sice má stabilní polohu, ale jeho zdravotní stav nemusí být ani zdaleka stabilizovaný.

Stabilizovaná poloha je starší označení pro zotavovací polohu.

Poloha vozky je úlevová poloha, která se používá při některých plicních a kardiovaskulárních onemocněních. Pacient sedí na židli s mírně rozkročenýma nohama, aby bylo při předklonu dostatek místa na hluboké dýchání do břicha, paže jsou podél těla, předloktí se opírají o stehna, dlaně jsou volně spuštěny mezi koleny. Principem této úlevové polohy je usnadnit dýchacím svalům vydechování tím způsobem, že pacient hrudnímu koši odlehčí od hmotnosti paží.